Čím si mě akupunktura získala aneb Jak najít akupunkturní bod - 2. díl

19. února 2016 v 21:14 | MUDr. Dorka D. |  Akupunktura a tradiční čínská medicína (TČM)
Jak a proč jsem vlastně začala s akupunkturou

Před mnoha a mnoha lety se začal můj příběh. Měla jsem již za sebou celou polovinu akupunkturního vzdělání a říkala si, že tradiční čínská medicína (TČM) je sice zajímavá a nejspíš i funguje, ale asi nic pro mě. Celá ta terminologie TČM mi byla tak vzdálená! Pak zasáhl osud. Po úrazu na kolečkových bruslích, kdy jsem na jednom vypůjčeném modelu urazila trasu dlouhou asi 5 m a skácela se k zemi, protože jsem si ještě ve vzduchu vykloubila nevhodným pohybem díky vrozené vadě svou čéšku, jsem měla komplikace. Z tohoto celkem banálního zranění jsem dospěla po několika měsících bolestivého několikahodinového rozcvičování, kdy mi na ortopedii tradičně nevěřili a tvrdili, že se při cvičení flákám, dokonce k artroskopii, která mi pomohla pouze částečně. Ze schodů to šlo pořád dost ztuha, připadala jsem si jako stařenka a používala raději výtah. A právě v této době jsem měla jednu ze svých prvních migrén, které občas mívám dodnes a držím je v šachu hlavně bylinami. Akupunktura by pro mě sice byla určitě lepší (a já jsem dokonce přesvědčena, že by mě jich natrvalo po sérii sezení zbavila), jenže k tomu by byly třeba i body na zádech a na jiných obtížně dosažitelných místech a já se rozhodně nesvěřím do rukou jen tak někomu. Vlastně jsem zatím potkala mezi bílými plášti jen dva lidi, kterým bych mohla věřit: kolegu, který se bohužel odstěhoval - a v některém z předchozích článků zmíněnou praktikantku. Před několika lety jsem však neznala ani tyto dva a byla tak odkázaná jen sama na sebe.

Dobrá akupunktura vždy zabije víc much jednou ranou

Nebyla jsem si sice jistá, že zvládnu do sebe zabodnout jehlu, jenže přicházející migréna mi nedávala moc šancí k přemýšlení a váhání. Již jsem měla vyzkoušeno, že akupresura stav hodně zlepšila a bylo na čase použít trochu tvrdší kalibr. I jala jsem se potrápit vpichem jehly. Táhlo mě to k akupunkturnímu bodu GB34, který je v těsné blízkosti kolene. Mimochodem, to bych vám přála vidět, jak do sebe (dodnes) zapichuju jehly! Velice opatrně a dlouho. Smějící se Vpich tak sice ani trochu nebolí, ale trvá to tak 10 minut, než ve více fázích do sebe něco zapíchnu. Mrkající A to jsem na sebe jinak celkem ras - akupunktura je jakási zvláštní výjimka potvrzující pravidlo.


Další den jsem se vydala do metra a byla nucena překonat schody. A tam se teprv konalo to správné překvapení a údiv: Nejen, že se mi podařilo předešlý den zahnat migrénu, ale já mohla ze schodů normálně sejít dolů! A také stehenní sval, který byl navzdory veškerému cvičení stále atrofovaný ("hubenější"), měl konečně lepší tonus (přirozené napětí svalů) a postupně začal v následujících dnech konečně přibírat na objemu. Tahle moje zkušenost byla natolik silná, že teprve od této doby se datuje opravdový začátek mojí akupunkturní dráhy.

Stimul vyhledává akupunkturní body poněkud nespolehlivě

Od pohádky s dobrým koncem se dostáváme k praxi. V místech akupunkturních bodů je sice zpravidla snížený kožní odpor (impedance), ale nenajdeme zde žádnou anatomickou odlišnost, o kterou bychom se mohli při hledání opřít. Když už jsme u té impedance, přístroj Stimul a jemu podobné, moc neposlouží, protože stačí jeho hrot zabořit víc do kůže - a přístroj začne pištět, jako že byl úspěšný a našel bod - i přesto, že se zrovna na žádném nenachází. Také kalibrace není mnohdy bezchybná (např. můj přístroj je v tomto smyslu jakýsi nedodělek). Výhodou modelu číslo 5 je však jeho možnost povrchněji uložené body ovlivňovat elektropunkturou pomocí elektrických TENS proudů. Anebo je možné udělat z elektropunktury elektroakupunkturu, pokud se vpíchnuté jehly dotýkáme tímto přístrojem (což jsem také párkrát na sobě v kritických situacích použila).


Akupunkturní body se na zimu stěhují do teplejších krajin

Jak jsem již uvedla, přesná lokalizace konkrétního akupunkturního bodu se maličko mění v závislosti na denní době (viz BL40) a navíc to, jak hluboko je daný bod uložen, závisí i na roční době. V zimě se body přesouvají více dovnitř a vpich bude tedy o něco hlubší (mluvíme o řádu mm).

Kuličky a důlky aneb Co vlastně hledáme?

A jsme u jádra věci: jak "nahmatat" akupunkturní bod? Pokud je v daném akupunkturním bodu tzv. plnost (přebytek energie, který tam nemá co dělat), představují pro mě akupunkturní body takové "kuličky", velké asi 5 x 5 mm. S intenzitou zdravotních obtíží a tedy s rostoucí patologií mohou být i lehce větší. Je-li patologie velká, mám fakt pocit, jako by v tom místě bylo svalové zatuhnutí v podobě kuličky. Navíc, ta "kulička" mě často vyloženě "pálí" nebo mi je aspoň hodně nepříjemná. Můj terminus technicus pro tyto "nemocné" energie je "fuj" energie ;-). S velikostí poruchy se opět zvětšují moje nepříjemné pocity, takže lze velmi hrubě odhadnout, jak moc to je závažné nebo jak moc to pacienta bolí.

Pokud je v místě daného akupunkturního bodu tzv. prázdnota čchi, budeme mít spíše pocit jakéhosi "dolíku" nebo "vtahování". Tady je ještě jeden zajímavý úkaz: při velkém nedostatku energie může být skutečně vidět důlek - nejlépe je to vidět na hlavě, např. u bodu GV 20. Přítomná bude i patologická, "fuj" energie.

To je moc hezké rozdělení, ale trochu vás zklamu: často jde v praxi o kombinaci obojího, a proto člověk vnímá hlavně "kuličky" s "fuj" energií anebo prostě v místě bodu jen tu "fuj" energii. Vyplývá to z logiky věci: prázdnota se totiž často kombinuje s plností - a tudíž se i tyto dva vjemy kombinují. Např. u oslabené dráhy sleziny nebo při nedostatku jangu ledvin (prázdnota) se bude hromadit vlhkost a v případě sleziny i hlen (plnost), podobně nedostatek krve jater (prázdnota) může být spojen se stoupajícím jaterním jangem (stav plnosti) anebo nedostatek čchi či krve může vyústit v krevní stázu neboli stagnaci krve (stav prázdnoty opět zrodí stav plnosti).

Správný algoritmus pro nalezení akupunkturního bodu

Známe většinou poměrně přesnou anatomickou polohu bodu, kterou si pečlivě a na základě dobrých praktických znalostí anatomie vyhledáme. V neposlední řadě nám nalezení některých akupunkturních bodů umožní i orientace podle sousedních akupunkturních bodů - a od nich pak odpočítáme potřebný počet cunů. Pokud známe pravděpodobné místo, kde by se bod měl nacházet, hledáme pak už jen v regionu velkém od několika milimetrů do 1-2 cm (event. v některých regionech 2-3 cm). V tomto areálu se pak snažíme vycítit energii, tj. zvláštní pocit v prstech, který se může projevit i jako brnění nebo pálení v našem vyhledávacím prstu. V místě bodu, který je postižen a tedy určen k akupunktuře, to může i mírně "lepit", o tom si ještě více povíme příště.

Důležité tipy a triky

Jste-li v místě, kde by se určitě bod měl nacházet - a vy necítíte vůbec nic, mějte trpělivost. Čím více je totiž energie v daném meridiánu blokovaná, tím hůře a za delší čas jí ucítíte. Nikdy jsem to neměřila, ale odhaduji, že někdy to trvá i půl minuty, kdy v místě bodu i blízkém okolí prsty "přešlapuju" a snažím se vycítit energii - a ono stále nic. Tato fáze je při akupunktuře rozhodující a moje vlastní pozorování potvrzuje ve své knize Dr. Wang. Jestliže totiž NENAVÁŽETE ENERGETICKÉ SPOJENÍ S BODEM JEŠTĚ PŘED VLASTNÍ AUKUPUNKTUROU, OVLIVNÍTE NEGATIVNĚ JEJÍ VÝSLEDKY. Tato fáze je totiž již vlastně fází léčebnou! Můj učitel Qi Gongumi poradil ještě jedno vylepšení, které od té doby používám: Soustřeďte se při hledání energie v daném místě na celý meridián a ne jen na daný akupunkturní bod.

Bod nalezen - a co dál aneb K čemu všemu je dobrá sponka do vlasů

Když bod (někdy pracně) najdeme, přeci ho zas hned neztratíme jenom kvůli tomu, že potřebujeme provést dezinfekci před vlastním akupunkturním vpichem! Můj zlepšovák vypadá značně neprofesionálně: je to obyčejná sponka do vlasů. Tím kulatým koncem si na pacientovi vždy jemně udělám důlek (místo nehtu, což někteří dělají). Tato sponka má ale krom snadné dezinfekce a toho, že se výborně dá nosit třeba připnutá na kapse, i další výhodu: s touto pomůckou si můžete vyzkoušet, pod jakým úhlem zhruba budete chtít zavést jehlu. Tuto sponku lze totiž použít i jakýsi simulátor: na kůži pacienta v konkrétním bodě prostě natáčejte sponku pod různými úhly a sledujte, co to energeticky způsobuje a kde je energie nejsilnější.

Po těchto manévrech už přijde pouze dezinfekce místa a vpich jehly - ale o tom si povíme až v přespříštím dílu, protože v následujícím dílu se zaměřím na to, jak vybrat ty správné akupunkturní body.


Rozšiřující literatura:
Wang Ju-Yi, Jason Robertson: Die Anwendung der chinesischen Meridianlehre in der Praxis, Bacopa Verlag, 1. Auflage, 2014

Giovanni Maciocia: Grundlagen der chinesischen Medizin, Elsevier GmbH, Urban & Fischer Verlag, 2. Auflage, 2008
 


Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2016 v 0:08 | Reagovat

Jejda, já čtu a věřím tomu, že akupunktura pomáhá. Já bych si ale nedovolila do sebe cokoliv píchat. Ty jsi odbornice, tak můžeš, ale stejně máš můj obdiv. Já si pomáhám akupresurou, když mne někde něco bolí, tak mám vyčtené body a někdy stačí i  koneček prstů, jindy obrácená tužka tupým koncem. Je to možná : víra tvá tě uzdravila, ale pomůže. Možná proto, že ta bolest někdy není tak intenzivní.

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. července 2016 v 0:16 | Reagovat

[1]: Ale vůbec to není víra :-) Já jsem schopna většinou tu energii v dráze vidět - a pacientovi i říct, kde proud končí (když je to zablokovaný) - a pacient to často shodně vnímá. Navíc oba pak popisujeme kam ta energie jde a v kterém okamžiku se dráha "prošťouchne" - on to cítí, já to vnímám :-)

Ne každý bod je pro akuresuru vhodný, já často svým pacientům nebo kamarádce na dálku řeknu CO si mají zmáčknout - a akutní obtíže většinou poleví.

Jo, tužka je dobrá třeba právě na ty konečky prstů. To dokonce i někdy radím. :-)

Jinak s pícháním: je to boj. Dodnes. Prostě to je divný, sám do sebe si něco zapíchnout (byť vidle by byly horší, jak jsem si jednou vyzkoušela :D-)

3 Latryna Latryna | 24. července 2016 v 7:17 | Reagovat

[2]: Tak toto ma ozaj pobavilo! Vidlami na akupunktúru, to nemá chybu! O tom by si mohla čosi napísať, nech sa pobavíme! :-D  :-D

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. července 2016 v 9:15 | Reagovat

[3]: No o tom není co psát: ještě jako puberťačka školou povinná, jsem sbírala byliny. Samozřejmě i kořen pampelišky. A tak jsem vytrhávala statné kořeny, jako řepy. Jednou jsem se ale rozmáchla těmi vidlemi, zapíchla - a ouha - do vlastní holiny! :D

Protože nedaleko byla ještě jedna holka, ovládla jsem se a nejala se skákat pampeliškový bolestivý tanec okolo něžných žlutých kvítek. Za chvíli ale cítím, že v holině je jakési podivné vlhko. A ona to krev! Kupodivu modrá tedy nebyla :D

Tak se jelo rychle brm-brm-tradá na pohotovost (i kvůli tetanovce) a to je konec pohádky. Pan doktor usoudil, že ani přeočkování ještě není třeba - a že to lze přežít i bez stehů (díky moje bývalá červená holínko, zachránila jsi mi můj pařátek :D).

A tak, milé děti, vidlovou akupunkturu opravdu nezkoušejte - je to jediná akupunktura, co opravdu bolí! :-)

5 Ján Kolár Ján Kolár | E-mail | 9. října 2016 v 8:55 | Reagovat

Dobrý deň,
záleží podľa vás účinok akupunktúry od materiálu, z ktorého je ihla vyrobená ? Nevšimli ste si rozdielny účinok pri použití rôznych kovov (meď, železo, hliník, zlato, ...) ? Alebo používate stále ten istý materiál ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama