Orchideje pro začátečníky i pokročilé 2. díl

30. ledna 2016 v 14:15 | MUDr. Dorka D. |  Co se nikam nevešlo
Tento 2. díl je mj. i pro ty z vás, kdo u své orchideje Phalaenopsis marně čekají na květy. Existuje totiž jeden jednoduchý fígl, jak docílit květů, aniž byste museli snižovat v pokoji teplotu a trpěli kvůli svému miláčkovi eventuelně zimou.

Můj zrovna rozkvétající Phalaenopsis, který výjimečně díky křížení i trochu voní


JAK DOCÍLIT KVĚTŮ?

Tzv. květní indukci neboli nasazení poupat dosáhneme u rodu Phalaenopsis i u některých jiných rodů buď snížením teploty (což se v bytě často obtížné dosáhnout) nebo snížením zálivky - a to se osvědčilo mně. Tedy ne, že bych se o to nějak extra snažila. Ale na své krasotinky prostě zapomínám. Překvapený A ony mě za to ještě pravidelně odměňují květy. Na tyto "sušící" podněty reaguje zvláště Phalaenopsis a zřejmě i moje Vanda.

CO DĚLAT PO ODKVĚTU?

Jedni to nechávají na přírodě
Stonek nechávám po odkvětu tak, jak je, až buď uschne (pak teprv odstřihnu) nebo poporoste dál a nasadí nová poupata (to se mi nestává tak často). Eventuelně, když už tam ten stonek straší několik měsíců, tak se jednoho dne seberu a trochu ho zastřihnu nebo úplně odstřihnu.

Druzí berou do ruky hned po odkvětu ostrý nástroj
Akční pěstitelé berou do ruky nůžky hned, co orchidej odkvete. První možností je odstřihnout stvol hned po odkvětu tak, aby dole zůstala 3 nebo 4 očka (kolénka). I z takto zastřiženého stonku může opět vyrůst nová větvička s květy, ale bývá slabší než ta původní a mívá samozřejmě i méně květů. Nejradikálnějším řešením je úplné odstřihnutí stvolu hned po odkvětu - rostlina by si tak měla více odpočinout a připravit se na kvetení v plné síle. Literatura uvádí, že jak dlouho Phalaenopsis kvetl, tak dlouho potřebuje i na regeneraci. Nevím, ale mně kvetou skoro pořád a mají jen kratší přestávky.

JAK A JAK ČASTO (NE)ZALÉVAT

Jak často zalévat poznáme podle druhu substrátu i podle teploty
Pokud váš miláček jménem Phalaenopsis stojí nad topením a je v čistém substrátu z piniové kůry, tak budete zalévat (ale spíše máčet) asi tak jednou za 7-10 dní (nebo i častěji). Je-li však v substrátu i materiál, co zadržuje vodu (rašelina, mech, molitan aj.), zálivka bude méně častá. S teplotou v místnosti a propustností substrátu roste i četnost zálivky. V chladnějších podmínkách a substrátem, který víc nasákne, musíme být se zálivkou opatrnější. Mějte na paměti zásadu, že méně je u orchidejí vždy více (a týká se to i hnojení).

Jak (ne)zalévat orchideje
Zalévat orchideje do misky není dobrý nápad, po nějakém čase takové "péče" rostlina hyne. Orchidej nikdy nesmí stát ve vodě. Co se nejlépe osvědčilo, je namáčení (zvlášť u substrátu z kůry). Květináček jednoduše ponoříme do kýble s převařenou vodou ideálně na 30 minut. Jestli máte orchidejí víc a nechcete tím zabít celý den, stačí, když vydržíte držet květináč pod hladinou, dokud jdou vzduchové bubliny.

Aby se orchidej netřásla před vaší dovolenou strachy o svůj život
Když to neklapne se sousedy a jste pryč déle, než 14 dní nebo máte takovou sklerózu, že vaše orchidej vypadá jak stoletý vrásčitý stařec, existuje ještě naděje na záchranu: ponořte substrát toho chudáka minimálně přes noc nebo lépe na 24 hodin do vlažné vody (ideální samozřejmě je, když toto opatření uděláte již PŘED vaší dovolenou). Tak dostane orchidej největší šanci vzchopit se a nejspíš zanedbání vaší (povinné) péče přežije. Pokud jste jí úplně neudolali, už do rána budou listy pevnější. Je-li orchidej i po tomto život zachraňujícím zásahu v zuboženém stavu, opakujte totéž ještě několikrát, vždy na ca. 12 hodin (tj. místo zálivky opravdu poctivě nalít dešťovou či převařenou vodu do kýble). Zachránila jsem touto radou jeden bílý Phalaenopsis u kolegyně - a ona se pak samozřejmě těšila z jeho květů, které takto hrubě vyprovokovala.

Fotografie jedné mojí známé zachycující orchidej, která si občas musí připadat jak v tropické poušti (orchidej byla sice před nějakým časem zalita, ale vrásky jsou stále patrné):

Papírový kapesníček pomůže vysušit i "slzy" vaší orchidejky
Stane-li se vám, že se do středu listové růžice (srdíčko) dostane voda, neprodleně ji vysušte růžkem papírové utěrky nebo papírovým kapesníčkem. Předejdete tak možné hnilobě listového srdíčka.

Phalaenopsis nemá vaší konvičku rád
Když už z nějakého důvodu vezmete do ruky jen konvičku s vodou, tak se snažte rozhodně prolít CELÝ substrát. Jestliže totiž vodu nalijete jen do jednoho místa, vytvoří se stružka a voda se vůbec nedostane k většině kořenů vaší orchideje - a to by byla vážně škoda. Naopak třeba v 1. dílu zmíněné Paphiopedillum má většinou radši (v závislosti na substrátu) "konvičkové přicmrndávače".

Nad dešťovku není - vhodná i k zalévání orchidejí
Krom toho, že se to krásně rýmuje, je to fakt. Nejlepší je opravdu dešťová voda. Kdo má nekrytý balkón a nebydlí zrovna někde na Ostravsku nebo Mostecku, může nějakou vhodnou nádobu nechat tam - a doufat, že do další zálivky dost naprší - nebo nasněží. Usmívající se Já používám často převařenou nebo event. přefiltrovanou vodu z konvice Brita (to má ráda jen orchidej Vanda, Phalaenopsis to občas strpí - ale nerad). Nemáte-li jinou možnost než použít vodu z kohoutku, nechte ji aspoň odstát. K úpravě pitné vody bývá používán mj. chlór a nejdeme v ní i jiné chemikálie - a to orchideje nemají rády. Orchideje jsou oproti jiným květinám velice citlivé na všechny chemikálie (včetně hnojení).

VZDUŠNÁ VLHKOST ANEB JE VŮBEC NUTNÉ ROSIT?

Truhlíková miska - řasa do ní tříská
Vlhkost je vhodné řešit postavením orchidejí nad zdroj vody, která se odpařuje (i když zde se tvrdí, že to není tak účinné, jak se traduje). Dříve, ještě doma u rodičů, jsem měla svoje holky postavené na roštech ze dřeva, které mi vyrobil můj dědeček a které byly položené na plochých truhlíkových miskách. Dřevěné rošty z hlediska údržby nedoporučuju, ani keramzit v miskách: drží se na tom časem povlak vodních řas. Ideální je rošt z umělé hmoty, co se snadno umyje. Vzdušnou vlhkost můžete ale zvýšit i společností jiných pokojových rostlin, které mají hodně listů.

Formička na cukroví má i jiné využití
V okrasných keramických obalech, které nejsou kvůli nepropustnosti světla pro kořeny v průhledných plastových květináčích zcela ideální, existuje jeden fígl: dejte na dno formičku na cukroví či cokoliv z umělé hmoty nebo kovu, co zajistí vyvýšení orchideje nad úroveň vody. Kolem tak proudí odpařovaná voda a orchidej má přitom "suché nohy". Mimochodem, existují už i dekorativní obaly, které uvnitř mají výstupek, na kterém květináč "sedí".

Rosit nebo mlžit? Toť otázka!
Když už někdo mermomocí chce rosit, ať to prosím dělá - ale v přiměřené teplotě (víc než 20°C). A neroste - spíše MLŽTE. Z toho vyplývá, že na kvalitě rozprašovače hodně záleží (ten můj má sice regulační kolečko, na mlhu ale asi ve škole chyběl). Nikdy prosím rozprašovač nemiřte na květy orchidejí. Ohrozily byste je tak houbovou chorobou a nevzhlednými černými fleky. Mlžit orchidej večer také není rozumné, protože na noc dojde k poklesu teplot a rostlina nestačí oschnout. Já osobně nerosím skoro nikdy. U většiny orchidejí to stejně není potřeba a např. takové Paphiopedillum to nemá vůbec rádo.

JAK POZNÁM, ŽE JSEM ZALIL(A) DOST?

Stav hydratace neboli zavodnění vaší orchideje zjistíte podle listů. Je to podobné jako u lidí (tam se zjišťuje na kožní řase tzv. kožní turgor): sáhnete na listy - a když jsou měkké, jakoby až gumovité, něco se děje s kořeny. Bud trpí suchem nebo naopak uhnily přílišnou zálivkou a rostlina trpí dehydratací. Nejčastěji je to však ten druhý případ - a pokud v této fázi sáhnete ještě po konvičce, tak to má vaše orchidej spočítané.

Jestli máte Miltonii, Oncidium, Cambrii nebo Cattleyu, můžete se kromě listů orientovat i na pahlízách. Ty by totiž neměly být svraštělé (tedy alespoň ty mladší, co jsou olistěné). Taky je možné mít v substrátu zapíchnutou špejli (či použít nepoužívanou tyčku na vyvazování květů) - a podle jejího spodního okraje posoudit vlhkost substrátu. Pro začátek to není špatný způsob, jak zjistit množství vody v substrátu. A časem tuto berličku už nebudete potřebovat.

SHRNUTÍ NEJČASTĚJŠÍCH PĚSTITELSKÝCH CHYB A JEJICH NÁPRAVA

Mokřilové a jejich plísňové prokletí
O vodě a suchu již bylo zmíněno dost. Řeč ale ještě nebyla o plísni. Jestliže se v substrátu vyskytne plíseň, je to známka toho, že patříte k typu "mokřil" a radí se přeslička. Nikdy jsem to nezkoušela, protože to se mi opravdu nemůže stát. Smějící se Hrnek se má naplnit z jedné poloviny přesličkou, zalít vroucí vodou a nechat 15-20 minut louhovat. Tento koncentrát se pak vlije do vody, kde budete vaší orchidej namáčet nebo se případně přesličkový koncentrát přidá do ca. 10 l vody a substrát se tím prolije. A prý to funguje i u jiných rostlin - tak to vyzkoušejte.

Léčení orchidejí homeopatiky
Mě spíš tahle rada inspirovala k něčemu jinému: orchideji, která nějak strádá, by možná mohla pomoct nějaká bylina nebo homeopatikum z ní vyrobené (kuličky homeopatika je přece možné rozpustit ve vodě, stejně jako pro děti). Škoda, že mě to nenapadlo dřív. Mám už několik let jednu Cattleyu a už tak 2 roky pomalu odchází "na druhý břeh". Nepomohlo přesazení ani přemístění. Tak ještě udělám poslední pokus - jestli už není pozdě.

Harmonika není jen nástroj
Harmonikový růst se objevuje zejm. u rodu Miltonia a Oncidium a je způsoben střídáním období sucha s obdobím růstu (byl již zmíněn v 1. díle). Typicky se vyskytuje u "sušilů", tedy u mě. Překvapený

Slunce může zraňovat
Prvním stupněm slunečního úžehu vaší krasavice je zčervenání listů - a to by vás mělo varovat. K popálení od slunce nejčastěji přes kapky vody, které působí jako lupa, dojde snadno.

Táhne tu, zavři!
Průvan (ani ten teplý) nesvědčí lidem ani orchidejím. Některé to snášejí hůře, jiné lépe. Ale být vámi, moc bych je nepokoušela.

PROSÍM, NEDOTÝKAT SE, KŘEHKÉ ZBOŽÍ

Vzdušné kořeny Phalaenopsisu jsou stříbřité a mají svěže zelenou čepičku (někdy s červenavým nádechem, jak ukazuje fotografie). Jsou hodně citlivé. Stačí se neopatrně dotknout - a kořen částečně odumře - i když často vystrčí novou zelenou špičku. Vzdušné kořeny nestrkejte zpátky do květináče (tedy pokud nejde o speciální zachraňování umírající rostliny nebo o zakořeňování dceřiných rostlinek, tzv. keiki, o kterých bude řeč ve 4. díle) - a už vůbec zdravé kořeny nestříhejte z důvodu, že překážejí!


HNOJENÍ

Existují speciální hnojiva na orchideje. Hnojíme maximálně zhruba třetinovou dávkou jednou za 14 dní od jara do podzimu a nikdy nevěříme návodům na obalu: jsou často chybné, jak dokládají diskuse orchidejářů. Já sama mám pocit, že s hnojením je to podobné, jako s multivitaminovými tabletami: pravidelné užívání je ve své podstatě škodlivé. Osobně hnojím velice zřídka (rozuměj: jednou za onoho času) a dříve jsem nehnojila vůbec. Pouze jsem si vždy koupila hnojivo a postavila ho do police. Usmívající se Nesnáším od malička chemii - a to se odráží i v mém přístupu k chemikáliím všeobecně.

Vápník a mýty o něm ve vztahu k orchidejím
Traduje se sice všude, že v hnojivu nesmí být přítomen vápník (psala jsem to i zde, protože se to stále v knihách píše). Našla jsem však hned dva zdroje tvrdící opak, z nichž jeden je přímo z České orchidejářské společnosti: do zálivkové dešťové vody je vhodné naopak přidávat dolomitický vápenec! Mnohá Paphiopedilla na vápenci dokonce rostou a Australané zas často pěstují Phalaenopsis v mušličkách (téměř čistý vápenec, resp. dolomit), které vyplavilo moře!

Nedostatek draslíku roztrhá váš Phalaenopsis
Pokud se jsou listy Phalaenopsis jakoby natržené přesně ve středové linii, jde o nedostatek draslíku a je na místě hnojení, a to s vyšším podílem právě tohoto prvku (např. Substral Orchideen). Hnojení je nejlépe zahájit na jaře. Přiložený obrázek je pouze ilustrační, u této orchideje vzniklo rozdělení ve středové linii mechanickým poškozením. U rodu Cattleya dochází k zprohýbání okraje listů nebo nově rostoucí listy zůstanou přeložené napůl.


V příštím, 3. díle, si povíme o škůdcích.



Doporučené literatura:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/pokojove-rostliny/jak-pestovat-orchideje-kompletni-pruvodce/ (velmi zajímavé komentáře, kde najdete mnoho odpovědí na vaše případné další otázky)

Knihy, které sama vlastním:
Martin Zoun: Orchideje -Druhy vhodné pro pěstování v běžných podmínkách
nakladatelství Computer Press, Brno, 2008 (304 stran, 17 x 24,3 cm, vazba pevná, 499,- Kč); ISBN: 978-80-251-2135-1
vyšlo znovu 2013 (kniha, vázaná, 256 stran, 17,2 × 25 cm; 399 Kč)

Brigitte Goedeová: Orchideje - Praktický rádce pro zdraví rostlin a krásu květů
vydavatelství Knižní klub, 1. vydání., Praha, 2005, nakladatelství EUROMEDIA GROUP, k.s. (156 stran, 18,0 x 23,0 cm, vazba pevná, 259,- Kč); ISBN: 80-242-1342-7

Jiří R. Haager, Romana Ottová: Orchideje v bytě
Ottovo nakladatelství s.r.o, Praha, 1999 (126 stran, 17 x 24,1 cm, vazba pevná, 490,- Kč); ISBN: 80-7181-274-9

Wilma Rittershausen, Gill Oakey, David Oakey, Neil Sutherland: Orchideje - pěstování, aranžování
vydal nakladatelský dům OP, Praha, 1995 (124 str., 26 x 26 cm, 299,- Kč); ISBN: 80-85841-23-1

Václav Mužík: Orchideje pro každého
vydal ČZS, nakladatelství Květ, Praha, 1992 (40 stran, 12 obr., vazba brožovaná cena byla 15,- Kčs); ISBN 80-85037-02

Jindra Dušek, Jaroslav Křístek: Tropy v bytě
vydal ČZS, nakladatelství Květ, Praha, 1997 (135 stran, 28 str. bar. příloh, 34 perokreseb, 15 x 21 cm, vazba pevná 189,- Kč); ISBN: 80-85362-25-2

Jiří Zákrejs: Orchidey
nakladatelství Príroda, Bratislava, 1980, slovensky (196 str., 20,6 x 20,6 cm, vazba pevná, cena byla 35,- Kč); ISBN: 510-21-85 2-0829.046
 


Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 17:17 | Reagovat

Skvělé fotky :) Můj otec pěstuje orchideje, nejsem si jista druhem, já jsem se pustila do špirlice, rosnatky a láčkovky.

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 17:21 | Reagovat

[1]: Kdybych na to měla prostory, měla bych víc orchidejí - a určitě i masožravky! :-) Jsou to nádherný a zajímavý kytky. Já jsem na exotiku, která se moc nemusí zalévat: dřív jsem pěstovala spoustu let kaktusy - a nádherně mi kvetly. Obyčejný kytky by u mě asi pomřely, chudinky :-D

3 signoraa signoraa | Web | 31. ledna 2016 v 0:36 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem k orchidejím přistupovala jako ke křehké kráse, kterou jsem jen z dálky obdivovala. Ovšem jen do té doby, kdy mi dcera přinesla první Phalaenopsis. Hozena do vody, bez jakýchkoliv znalostí jsem se musela o tu krásu postarat. Dnes už jich mám poměrně dost, zalévám výhradně dešt'ovou vodou, kterou pro jistotu ještě čistím kávovým filtrem. Na podzim si vytvářím zásoby vody a když dojdou, rozpouštím sníh a ten pak filtruji.
Zalévat je občas zapomínám, ale ony se mi odvděčují opakovaným kvetením.
Těším se na 3. pokračování, protože mnohé z nich už by potřebovaly přesadit. Ráda se nechám poučit. :-D

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 8:57 | Reagovat

[3]:To je fajn, že to píšete, protože si to snad přečtou i ti, co do teď váhají, zda si nějakou pořídit. Z mých článků je přeci nad slunce jasné, že orchideje jsou při správné péči daleko méně náročné, než pokojovky. A hlavně se moc nemusí zalévat :-D

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 22:02 | Reagovat

Orchidejí mám několik, každý pes jiná ves, holky jsou krásné a dělají mi radost. A já je doporučuji dál. Třeba i kamarádce, která na zalévání zapomíná. Jednu dostala a už vychytala i to zalévání. Pojmenovala jí "menstruační kytka", neboť ve zdejších vlhkých bytech je zálivka jednou za čtyři týdny zřejmě ideální. A díky pravidelnosti vlastního těla na ni nezapomíná. Jen se bojíme, jestli otěhotní :-)

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 22:10 | Reagovat

[5]: To se řehtám :D

No mohla by otěhotnět - a porodit malé keiki (dceřinné rostlinky) :D Na Phalaenopsis jsem to nikdy (bohužel) nezažila.

Dobře, že to tu uvádíte, na tom je opět vidět, jaké rozdíly v četnosti zalévání jsou.

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 22:12 | Reagovat

[5]:A na druh si nevzpomenete? To by čtenáře určitě zajímalo (i když hodně záleží i na substrátu).

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 23:05 | Reagovat

[7]: Na druh si rozhodně nevzpomenu :-( Ale substrát je s piniovou kůrou, jen co tam je dál, to nevím. Ale v baráku máme opravdu hodně vlhko, takže mi tady zdárně kvete i mučenka a to má málo slunce.
A na třetí díl se upřímně těším :-) Já se o dělení mimin od mateřských orchidejí pokouším, ale asi něco dělám blbě. Sem tam mi zajde matka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama