Orchideje pro začátečníky i pokročilé 1. díl

24. ledna 2016 v 18:15 | MUDr. Dorka D. |  Co se nikam nevešlo
Jak docílit kvetení? Kterou orchidej zvolit ze široké nabídky pro váš byt? Jaké orchideje se hodí pro chladnější chodbu? Jaké jsou největší pěstitelské chyby a proč je většina běžných orchidejí vhodná spíš pro "sušily"? Odpovědí se dočkáte v tomto 3-dílném shrnutí mých zkušeností. Orchideje pěstuju už mnoho let a dříve, když jsem na ně měla vhodnější podmínky, jsem jich měla přes tři desítky, takže pár zkušeností vám mohu předat. V tomto 1. díle to bude hlavně o výběru vhodného druhu orchideje pro naše bytové podmínky.

Můj věrný přítel Phalaenopsis


JAK KOUPIT ZDRAVOU ROSTLINU?

Pokud se díváte jenom na květy, je to podobné, jako kdybyste se dívali pouze na krásný účes ženy a zcela opominuli skutečnost, že má žluté bělmo a vypadá celkově dost nemocně (protože má žloutenku). Orchidej se totiž někdy snaží svým květenstvím zachránit svůj rod před jistým vyhynutím a docílení květů tudíž o zdravotním stavu tolik nevypovídá. Při nákupu se dívejte hlavně na listy. Mají být svěže zelené, na omak pevné a pružné (nikdy ne gumovité). U průsvitných květináčů se díváme i na stav kořenů, jestli jsou dostatečně vytvořené a zelené. V paždí a hlavně na spodní straně listů hledáme škůdce (buď tmavě hnědé puchýřky, což jsou puklice, bílou vatičku, v níž se skrývají červci nebo případně pavučinky, které mají na svědomí svilušky). Nebojte se popojít v tmavém krámku ke světlu, nechcete si přece přinést domů nemocného "zajíce v pytli"!
KARANTÉNA TO JISTÍ

Sama jsem si kdysi koupí jedné nemocné rostliny zamořila červci většinu své rozsáhlé sbírky orchidejí. Byla jsem tenkrát půl roku pryč a rostlinu jsem jen přivezla domů a péči předala své mamince. Bohužel ji bílá, stále se rozšiřující, vatička červců vůbec nerušila. Pak jsem přijela domů a připadala si jak o vánocích: orchideje byly místy lepkavě zasněžené a lezli po nich hnusní tvorečci. Pozor, červce jsem viděla před mnoha lety dokonce několikrát i na orchidejích v hobbymarketu v Praze na Černém Mostě, kam jsem se občas zajela pro potěchu podívat. Z toho vyplývá jediné: po koupi je NUTNÉ nově získanou rostlinu izolovat a postavit zvlášť od ostatních exemplářů na minimálně 4-6 týdnů. Po celou dobu byste měli orchidejku bedlivě prohlížet a pátrat po případných škůdcích. Při "velkovýrobě" orchidejí jsou totiž škůdci postřikem často jenom potlačeni a rozmůžou se až časem.

JE ORCHIDEJ, KTERÁ SE NÁM LÍBÍ, PRO NÁŠ BYT VŮBEC VHODNÁ?

To je zcela zásadní otázka. Pokud dáte brambořík do tepla, tak víte, že ho to časem umoří - a stejné je to i s některými druhy orchidejí. U mnoha orchidejí je navíc dost podstatným faktorem úspěšnosti pěstování dostatek rozptýleného světla.

V literatuře je často opěvován parapet na východní straně. Je fakt, že tak jsem kdysi s pěstováním začínala - a dařilo se tam většině druhů, které jsem tehdy měla. Ač jsem těžká teplomilka, kvůli svým miláčkům jsem tenkrát dokonce udržovala teplotu na maximálně 20°C! Temperovaná teplota přes den kolem 18-20 st. (v noci kolem 16-17°C) je totiž vhodná pro většinu orchidejí (snese ji jak teplomilný Phalaenopsis, tak Miltonia (Miltonidium nebo Miltoniopsis), kříženec Cambria (Vuylstekeara), Oncidium, Paphiopedilum (pozor, jenom druhy se zelenými listy!), některé druhy rodu Dendrobium nebo Cattleya). Zvýšená vlhkost vzduchu se dá dosáhnout miskami s vodou (eventuelně naplněné keramzitem) a mřížkou, na které, pěkně v suchu, stojí orchideje. Takhle jsem to měla dřív doma. Nouzové řešení spočívá v misce s vodou, která je umístěna vedle orchidejí. Ale o tom ještě bude řeč v dalších dílech.

Orchideje vyžadují tzv. rozptýlené světlo, tedy nikdy ne přímé slunce. Pokud máte svoje oblíbenkyně na jižním okně, jako teď já a nemáte žaluzie, je opravdu nutné okno přistínit. Mé řešení řeší spočívá v nalepení poloprůhledných obkreslovacích papírů formátu A4 podélně na okno. Orchideje jsou tak chráněny před slunečním úžehem a přitom mají i dostatek světla. Není to sice moc estetické, zato to výborně plní účel (rozhodně lépe, než žaluzie, které jsou na celém okně a ubírají tak zbytečně v horní části rostlinám světlo). Údržba je také snadná - prostě jenom vyměníme jeden list papíru za nový.


ZALÉVÁNÍ

Pro všechny orchideje je nejlepší voda dešťová, nebo aspoň převařená a odstátá. Měla by být vlažná (ca. o 2°C teplejší, než je teplota vzduchu), nikdy ne studená. Pozor na teplé letní dny, kdy se dešťová voda může rychle kazit a dokonce infikovat orchideje houbovou chorobou! Prevencí je proto její převaření. Při zalévání tvrdší vodou se musí častěji přesazovat (orchideje to nemají rády), protože substrát změní díky obsaženým solím své vlastnosti. Pokud budete používat vodu z vodovodu, tak vám orchideje (nejen tato) časem zahyne, protože i voda z kohoutku obsahuje poměrně dost chemikálií (viz Minerální látky a jiné ukazatele kvality balené vody 2. díl) a orchideje, to jsou velké citlivky. Citlivost k chemickým látkám se projevuje i při hnojení - hnojí se maximálně poloviční, ale také až třetinovou i čtvrtinovou dávkou. Návody na obalu jsou někdy chybné! Méně je zde opravdu více. A to platí i o zalévání a rosení.

NÁROKY JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ORCHIDEJÍ

Phalaenopsis (vyslov falenopsis) přežije snáze v tmavším zákoutí, než jiné orchideje. I zde však platí, že nic se nemá přehánět. České označení můrovec se moc neuchytilo. Phalaenopsis roste nejčastěji v substrátu z piniové kůry, která je někdy smísena s borkovanou rašelinou a rašeliníkem. Snáší jak nižší, temperované teploty, tak přetopené místnosti. Teplotní rozpětí, ve kterém je možné ho pěstovat je opravdu široké: teploty přes den mohou být od zhruba 18 °C do 30 °C. V přetopených prostorách často utrpí listy vady na kráse, zvlášť pokud stojí přímo nad radiátorem. V chladnějších místnostech roste o něco pomaleji a musí se tomu přizpůsobit i zálivka. Rosení se v temperovaných teplotách raději vzdáme. Jak ještě bude později řeč, já skoro nikdy žádné orchideje nerosila.

Phalaenopsis nikdy nesmí stát ve vodě (to ostatně žádná orchidej) a také po rosení nesmí voda zůstat stát v listovém srdíčku - stejná zásada platí i u rodu Paphiopedilum. Ještě bych chtěla popsat častou chybu: budete-li orchideje opravdu pouze zalévat klasicky konvičkou, tak se jim to moc líbit nebude a budou strádat. Lepší je (alespoň občasné) zhruba půlhodinové namáčení celého květináče v převařené vlažné vodě. A ještě důležitá rada pro "zalévače" a "mokřily": tyto orchideje se zalévají podle teplotních podmínek maximálně 1x týdně, nejčastější interval je 10 nebo i 14 dní! "Suchopýři tropičtí" (neboli "absolutní nezalévači") by měli zvážit, zda si orchidej vůbec pořizovat. Každá květina přeci jen vodu potřebuje a není hezké mučit tyto krasavice a způsobovat jim vrásky na listech.

Vlastníte-li mini Phalaenopsis, dopřejte mu o něco vyšší teploty, než jeho velkému bratrovi. Temperované teploty kolem 18°C sice ještě většinou snese, ale lépe se cítí v teple. Z popsaných vlastností je zcela zřejmé, že Phalaenopsis je ideální rostlina pro začátečníky. Přiznám se, že já dávám přednost jiným orchidejím - právě kvůli snadnosti pěstování rodu Phalaenopsis - není to žádná výzva Usmívající se.

Miltoniopsis nebo Miltonidium či Miltonia se česky nazývá maceškovitá orchidej. Já mám tento druh velice ráda pro jeho vůni, která se podobá vůni frézií, jen je snad o něco silnější. Zvláštní je, že voní většinou jen po dopadu slunečních paprsků. Pozor na sluníčko nebo přílišné sálavé teplo od radiátorů: tato orchidej má poměrně jemné listy, které mohou tyto zdroje tepla popálit a přečnívající listy stojící v proudu horkého vzduchu pak na konci zasychají nebo zežloutnou. Nejlepší je zde opět namáčení. Jedna rada pro "sušily": pokud nebudete zalévat rovnoměrně (jednou častěji a pak zas dlouho nic), může dojít k tzv. harmonikovému růstu (viz obrázek), stejně jako u rodu Oncidium nebo dokonce i Cymbidium. Několikrát se mi stalo, že tento harmonikový růst bohužel postihl i stonek s poupaty, který se deformoval stejným způsobem. Stonek je pak mnohdy nutné opatrně vysvobodit z listového úžlabí a v krajním případě se později může zlomit vlastní vahou. Díky této deformaci se totiž zkřiví a zalomí do tvaru písmene Z a tlačí se pak vlastně zpátky dovnitř rostliny.


Oncidium: Substrát by se měl podle literatury udržovat stále lehce vlhký a nikdy by neměl zcela vyschnout. Kupodivu, i když tahle rada z knih se zdá stejná, jako u rodu Paphiopedilum, rostlinám z rodu Oncidium se u mě dařilo vždy celkem dobře. Mívala jsem doma maličkaté a zvláštně vonící Oncidium Tiny Twinkle (na fotografii) i hojně prodávané Oncidium Sweet Sugar. Tento rod určitě doporučuji vyzkoušet, nejde o náročné orchideje a přitom zde najdeme takovou rozmanitost barev a tvarů, až oči přecházejí.

Oncidium Tiny Twinkle

Pro ty, co mají doma chladnou chodbu a chtěli by umístit nějakou orchidejovou krásku zrovna tam, je nejvhodnější Cymbidium (české označení člunatec se nevžilo). Jedná se o ony květy v umělohmotných krabičkách, které dlouho vydrží. Cymbidium potřebuje přes den kolem 14-17°C přes den a v noci snese pokles i k 8 °C. Této orchideji se dobře daří v rašelinovitém substrátu. Záleží na typu substrátu, doma jsem je kdysi namáčela zhruba jednou za 3-4 týdny. Pěstovala jsem je dokonce na severní straně, kde je podstatně méně světla - a výborně prospívaly. Mini Cymbidium, které je o něco menší, než původní druh, potřebuje o něco vyšší teploty.

Rod Dendrobium (nepoužívaný český název stromobytec) má zástupce ve všech třech teplotních kategoriích: Dendrobium phalaenopsis je teplomilné a má podobné nároky na pěstování, jako jeho jmenovec - pouze je o něco citlivější na nedostatek nebo nadbytek vody. Nejčastěji prodávané v supermarketech je Denrobium nobile a patří do kategorie chladnomilných orchidejí. K násadě květů tento druh potřebuje v zimě pokles teploty na zhruba 15 °C (i když někdy stačí i pod 20°C. Tento druh Dendrobia (D. nobile Stardust Chyiomi se žlutými květy protkaný oranžovými žilkami) jsem s úspěchem pěstovala na zmíněné chladné chodbě, otočené na severní stranu a máčela tak jednou za 14 dní. Moje mamka však jiný druh D. nobile s úspěchem pěstovala v minimálně vytápěné ložnici s oknem na jih, tedy v temperovaných teplotních podmínkách. Je tedy jasné, že u tohoto rodu si musíte být opravdu jisti druhem. Pokud se v orchidejích už trochu vyznáte, rozeznáte D. nobile od D. phalaenopsis podle květu - květ D. phalaenopsis se opravdu vzdáleně podobá orchideji Phalaenopsis. I když třeba nebude prodejce znát přesně druh, měl by vám být alespoň schopen s jistotou sdělit, jakou teplotu dané Dendrobium potřebuje.

Cambria (Vuylstekeara) je kříženec více rodů. Přes den chce temperovanou teplotu, tj. maximálně okolo 20°C, ideálně s nočním poklesem o několik stupňů. Do běžných teplejších místností se tedy moc nechodí. Propustný jemnější substrát vždy musí proschnout. Namáčela jsem je tak jednou za 10-14 dní.

NÁROČNĚJŠÍ DRUHY:

Cattleya (viz obrázek): Tento druh mám snad ze všech orchidejí nejraději. Pro někoho je tento druh snad až moc kýčovitý, ale právě to se mi na něm líbí. Některé druhy prospívají dobře i v teplém bytě. V zimě bychom jí však měli dopřát chladnější zimování s denní teplotou přes den kolem 18°C , tj. opět temperované teplotní podmínky.

Cattleya, má chlouba:

Paphiopedilum (vyslov pafiopedilum, česky střevíčník): Paphiopedilum s mramorovanými listy je teplomilné. To robustnější, se zelenými listy, má rádo více chladu a prospívá tedy v temperovaných podmínkách. Pokud rostliny "sušíte", nikdy vám dobře neporoste (můj případ). Od doby, co jsem prolistováním jedné dobré knihy zjistila, že na rozdíl od Phalaenopsisů u rodu Paphiopedilum nesmí substrát zcela vyschnout, se jí daří lépe. Tuto častější zálivku potřebují z důvodu absence zásobních orgánů (hlíz). Jde o takové "přicmrndávání" (zhruba 2 x týdně). Smůla je v tom, že stejně občas zapomenu. Někdo je namáčí, jako ostatní orchideje (ale jen spodní 3/4), mně se to neosvědčilo, vody bylo moc (a to jí mám v čistě korovém substrátu!). Do substrátu je vhodné (na rozdíl od mnoha tvrzení) přidat i dolomitský vápenec nebo rozdrcené vaječné skořápky. Jinak, pokud jste typ "hnojník", tato orchidej preferuje nižší dávky hnojení, než ostatní orchideje, tak pozor, aby ste jí "nepřekrmili".Překvapený Paphiopedilum také nesnáší rosení! V důsledku výše zmíněné nesprávné zálivky nebo nekvalitní vody Paphiopedilum může velice rychle přijít o kořeny a pak má na kahánku a potřebuje doktora. Literatura říká, že tento rod je poměrně náročný na kvalitu vody a že "preferuje" pokročilejší pěstitele. Paphiopedilum je, pravda jediným rodem, který u mě dříve vždycky strádal. Ted už ale aspoň vím, čím to je. Tak neopakujte stejné chyby, jako já! Mrkající

To o těch pěstitelích se ale tvrdí i o rodu Vanda (Ascocenda). To jsou ty orchideje bez substrátu ve velké váze, pokud jste kolem nich někdy prošli. Vandě se u mě líbí už několik let a podle květů se dokonce zdá, že mě zbožňuje, protože kvete opakovaně jako divá (viz obrázek). Nemlžím a málo zalévám. Rosit se má, ale málo zalévat je základem pěstitelského úspěchu. Do sklenice jí vždy naliju zhruba jednou za 10-14 dní (někdy i déle) vodu z filtrační konvice Brita a nechám stát několik hodin (připadá mi, že Vanda má tuto filtrovanou vodu raději, než převařenou - na rozdíl od jiných orchidejí, kterým tuto filtrovanou vodu dávám jen v nouzi, když zrovna nemám po ruce převařenou). Voda se opět nesmí dostat do listové růžice.

Moje drahá Vanda

Stručně shrnutí nejčastějších chyb: Když má chudák orchidej "mokré nohy", dojde k jejímu poškození teplotním výkyvem směrem dolů spíše, než u substrátu, který je suchý.

Ve 2. díle se budu např. zabývat tím, jak docílit květů u rodu Phalaenopsis.



Doporučené literatura:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/pokojove-rostliny/jak-pestovat-orchideje-kompletni-pruvodce/ (velmi zajímavé komentáře, kde najdete mnoho odpovědí na vaše případné další otázky)

Knihy, které sama vlastním:
Martin Zoun: Orchideje -Druhy vhodné pro pěstování v běžných podmínkách
nakladatelství Computer Press, Brno, 2008 (304 stran, 17 x 24,3 cm, vazba pevná, 499,- Kč); ISBN: 978-80-251-2135-1
vyšlo znovu 2013 (kniha, vázaná, 256 stran, 17,2 × 25 cm; 399 Kč)

Brigitte Goedeová: Orchideje - Praktický rádce pro zdraví rostlin a krásu květů
vydavatelství Knižní klub, 1. vydání., Praha, 2005, nakladatelství EUROMEDIA GROUP, k.s. (156 stran, 18,0 x 23,0 cm, vazba pevná, 259,- Kč); ISBN: 80-242-1342-7

Jiří R. Haager, Romana Ottová: Orchideje v bytě
Ottovo nakladatelství s.r.o, Praha, 1999 (126 stran, 17 x 24,1 cm, vazba pevná, 490,- Kč); ISBN: 80-7181-274-9

Wilma Rittershausen, Gill Oakey, David Oakey, Neil Sutherland: Orchideje - pěstování, aranžování
vydal nakladatelský dům OP, Praha, 1995 (124 str., 26 x 26 cm, 299,- Kč); ISBN: 80-85841-23-1

Václav Mužík: Orchideje pro každého
vydal ČZS, nakladatelství Květ, Praha, 1992 (40 stran, 12 obr., vazba brožovaná cena byla 15,- Kčs); ISBN 80-85037-02

Jindra Dušek, Jaroslav Křístek: Tropy v bytě
vydal ČZS, nakladatelství Květ, Praha, 1997 (135 stran, 28 str. bar. příloh, 34 perokreseb, 15 x 21 cm, vazba pevná 189,- Kč); ISBN: 80-85362-25-2

Jiří Zákrejs: Orchidey
nakladatelství Príroda, Bratislava, 1980, slovensky (196 str., 20,6 x 20,6 cm, vazba pevná, cena byla 35,- Kč); ISBN: 510-21-85 2-0829.046
Uložit
 


Komentáře

1 Latryna Latryna | Web | 17. července 2016 v 7:37 | Reagovat

Prevarená voda sa pre orchidky nehodí, pretože prevarením sa nemení tvrdosť vody a orchidey vyžadujú výlučne vodu mäkkú. Takže buď ďažďovú alebo destilovanú. :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. července 2016 v 7:44 | Reagovat

[1]: Dešťová je určitě nejlepší, v tom souhlasím. Jestli jim prospívá destilovaná nevím, v žádné z knih, které mám, to zmíněno nebylo a pochybuju, že by někdo kupoval hektolitry vody, když některé orchideje (i v závislosti na substátu), se musí máčet.

U převaření nejde o tvrdost, ale o vyprchání chlóru. Orchideje jsou citlivky na chemii. :-)

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. července 2016 v 12:58 | Reagovat

[1]: Řekni mi ještě: máš nějakou orchidej víc než 7-10 let - a zaléváš jí pouze destilovanou vodou? Zajímalo by mě, co to dělá z dlouhodobého hlediska. Na diskusích se sice destilka udává, ale to nic nevypovídá o tom, jak se voda chová v orchideji dlouhodbě. Pokud je orchidej zasolená, určitě jí destilka pomůže k oživení. Pro úplnost bych to do článku asi měla doplnit. Díky za podnět.

Nejvíc se mi líbil návod na ředění destilované vody 1:1 (pokud tedy není dešťovka).

4 Latryna Latryna | 18. července 2016 v 6:01 | Reagovat

Destilovanú vodu mám v zálohe - teda ak sa mi minie odložená dažďová voda a nenapršalo, tak orchidky zalievam tou destilovanou. Moja najstaršia orchidka má okolo 8 rokov, žije v pohode a destilovanou vodou bola zalievaná dosť často. Nemala som totiž zberač dažďovej vody a tak som si ju nemohla odložiť. Teraz mám perfektný sud na zbieranie dažďovej vody, takže si ju odkladám do bandasiek a destilovanú mám len v zálohe.
Všeobecne orchidky neznášajú tvrdú vodu (ja ju bohužiaľ mám), takže polievam a kúpem len v mäkkej dažďovej. Prevarenú by som nepoužila ani omylom... :-)

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. července 2016 v 12:35 | Reagovat

[4]: No s tvrdou vodou si fakt člověk nepomůže, to máš pravdu a asi bych to měla v textu víc vyzdihnout. Díky za info, časem doplním :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama