Jak jsem v Chebu v zimě našla Jaro

4. ledna 2016 v 17:30 | MUDr. Dorka D. |  Vyprávění, veršíky, fotografie
Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce a který ti ji předzpívá, když ty ji zapomeneš.

- Albert Einstein

Tento citát napoví, o čem, nebo spíše o kom, bych vám dnes chtěla vyprávět.

Protože často sháním pro pacienty nové byliny a nejraději se s nimi seznamuji in natura, mé dlouhé nohy mě jednou zanesly i do prodejny bylin a zdravé výživy v Chebu, která se jmenuje příznačně po své zakladatelce Jaro. Vstoupila jsem jedněmi dveřmi z rušné ulice do vyhřátého obchodu, prošla Albertem a na druhé straně se zas nechala posunovacími dveřmi vypustit do chladné zimy. Popošla jsem pár kroků kolem vietnamského krámku, vystoupila po schodech a octla se rázem v jiném světě.

Zrovna jsem prožívala velmi těžké a dlouhé období, kdy se naprosto nic nedařilo a všechno bylo jednoduše k pos*ání (čtenář mi doufám tuto vulgaritu promine). Aniž bych to čekala, majitelka toho voňavého království vstoupila pevně do mého života a stala se pro mě tím nejbližším člověkem a přítelem do nepohody. Díky pavoučí síti internetu začlo naše velké, opravdové přátelství s velkým P.


Má kamarádka na první pohled vypadá tak nějak nenápadně a obyčejně a ani moje vysoká schopnost empatie, občas hraničící až se čtením myšlenek, zprvu neodhalila tenhle zakopaný poklad. Později mi bylo vysvětleno, že ta obranná hradba byla postavena jen kvůli "nezvaným hostům", lidem, kteří by eventuelně mohli ublížit. Já jsem měla štěstí a byla jsem za tuto vysokou zeď vpuštěna. Za tou zdí je překrásná zahrada, která mi připomíná tu z pohádky Sobecký obr od Oscara Wildea.

Jaruška obdivovala mé talenty a kupodivu v dávce umírněné i mé ne-talenty. Konečně jsem zas po dlouhé době měla pocit, že mě někdo má rád, takovou, jaká jsem - se všemi mými chybami. Tam, kde se mi opakovaně nedostávalo žádné podpory od mých nejbližších a já musela plavat v kalné, rozbouřené řece, mě Jaruška dokázala podržet za šos a nikdy nedopustila, abych se začala "topit". Vždy, když se mi něco podařilo, radovala se spolu se mnou. Myslím, že takhle ryzí, čistý vztah si mnozí lidé nedovedou ani představit, protože ho prostě nikdy nezažili.

Ten nejúžasnější dar, který mi Jaruška dala, je ale její rodina. Zpočátku zpovzdálí, později zblízka, na "vlastní kůži", jsem směla pozorovat a zažívat tu úžasnou atmosféru, která tam vládne. Nevím jak vy, ale já dobře fungující rodinu považuji v dnešní době za něco nevídaného a téměř pohádkového. Tady si ale jeden s druhým má stále co povídat i po mnoha letech! Bouřka v ideální rodině probíhá zcela jinak, než jak ji znám já: poté, co párkrát zahřmí, se vzduch pročistí, vysvitne slunko a svět je opět naprosto v pořádku. Černé puntíky v zápisníčku jsou smazány a začíná se od nuly. Ve stabilní rodině vládne důvěra a víra v to nejlepší v člověku. Jeden k druhému má respekt. Ale to hlavní v DOBRÉ rodině je to, že i když rodič s něčím nesouhlasí, podporuje i nadále svou ratolest v jejím úsilí dosáhnout cíle. Stromky se neohýbají za každou cenu k obrazu svému - takový stromek se totiž může i zlomit. Ke hnojení se používá dobré slovo, pochvala a velká dávka lásky s podporou. Podrývání kořenů, pokud se člověk nevyvíjí podle určitého, předem daného, "správného" vzoru, je v takových rodinách neznámým pojmem - v ideální rodině totiž rodiče vědí, že tato metoda nezrodí krásnou bonsaj, kterou by všichni v budoucnu obdivovali, nýbrž jenom oslabený stromek. Pokud takový strom přesto vyroste, není často natolik silný, aby i nadále odolával těm hrubým rodinným motykám, které z neznalosti škodí, a je raději sám. Mnohdy mám pocit, že základy sadařství by se měly povinně vyučovat už v mateřské škole Mrkající


Pokud bydlíte v Chebu a navštěvujete moje Sluníčko, jak Jarušce říkám, tak víte, že ani trošku nepřeháním. Pokud by mi byl vyměřen poslední den mého života a já o tom dopředu věděla, asi bych ho chtěla strávit u Jarušky (slůvko "asi" zde stojí proto, že bych nerada někoho zarmoutila). Pro každého s dobrým srdcem má kromě bylinek i vlídné slovo a úsměv - a pokud byste to potřebovali, pohladí i vaší duši. Sluníčko se svou rodinou jsou ty nejvzácnější klenoty a já jsem moc šťastná, že září i pro mě.
 


Komentáře

1 beallara beallara | Web | 28. listopadu 2016 v 9:39 | Reagovat

Drahá Dídí,
také jsem poznala takovou rodinu, jsou úkaz jako Tvoje Jaruška a už bych je nevyměnila :-)  :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 17:08 | Reagovat

[1]: Však já "mojí" Jarušku a P. taky měnit nebudu! O_O Nikdy a za nic! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama