Fluor v potravinách aneb Voda v ČR se nefluoriduje

12. ledna 2016 v 21:06 | MUDr. Dorka D. |  Vitamíny, minerály, stopové prvky (mikroprvky)
Fluor/fluorum (F): V podobě fluoridu bývá uváděna potřeba 1,5-4 mg denně (v ČR je DDD 3,5 mg). Maximální doporučená dávka se uvádí 10 mg, což však vzhledem k níže uvedenému zřejmě neplatí.

Hrozí nám nadbytek fluoru?
Fluor je pro naše tělo prvek nutný, ale při nadbytku, který vznikne snadno, i poměrně škodlivý. Při nadbytku fluoru přestává správně pracovat enzym, odpovědný za ukládání vápníku a fosforu do kostí a zubů. Při přebytku fluoru se jeho soli akumulují v kostech. První známky tzv. zubní fluorózy najdeme na zubech: na sklovině zubů vznikají nejprve křídovitě bílé, pak šedé a při větší nadměrnosti skvrny hnědé až černé - a to již při dlouhodobém přívodu pouhých 6 mg denně. Při 10 mg dochází ke změnám v kostech, zejména na páteři a kostech pánevních. Jde o vystupňovanou patologickou novotvorbu kosti (osteosklerózu), která vystupuje společně s prořídnutím kostní struktury (osteoporózou) a postupným měknutím kostí (osteomalacií). Fluor negativně ovlivňuje i mnohé enzymy uplatňující se např. v reakcích probíhajících v mozku.

Nadbytek fluoridů má však i jiné důsledky. Voda s nízkým pH (což je běžné), uvolňuje z dnes již málo používaného hliníkového nádobí škodlivé ionty hliníku. Jestliže kyselá voda navíc obsahuje nadbytek fluoridů, vyluhování hlinitých iontů do vroucí vody se o několik řádů ještě zvýší.

Fluoridy v kombinaci s nepatrným množstvím hliníku hrají pravdpěpodobně roli v patogenezi (rozvoji) Alzheimerovy nemoci. Edward Largent konzumoval v rámci výzkumu po mnoho let zvýšené množství fluoridů, aby dokázal, že fluoridy nepředstavují riziko. Prokázal však pravý opak: fluoróza u něho vedla k náhradě kolenních kloubů, onemocněl Alzheimerovou chorobou a zemřel v důsledku zlomeniny krčku stehenní kosti.


Lidé se sníženou činností ledvin, což je hlavní cesta vylučování fluoridů, by se měli fluoru vyhýbat. Vařením se fluorid neodstraní. Fluorid jde přímo do potravního řetězce a akumuluje se v tukových buňkách a také se absorbuje pokožkou a sliznicí.

Projevy nedostatku fluoru nejsou známy, pokud ovšem nepočítáme zubní kaz, což však není projev nedostatku fluoru v těle.

K čemu v těle potřebujeme fluoridy?
Správné množství fluoru, ani velké ani malé, ovlivňuje náš metabolismus, tj. látkovou výměnu: u pokusných zvířat úplný nedostatek fluoridů zastavil růst a narušil metabolické pochody těla. Fluoridy vstřebané z potravy se zabudovávají hlavně do zubů, o něco méně do kostí a nejméně do měkkých tkání. Nebezpečí fluoru je v jeho kumulaci: s věkem obsah fluoru v zubech i jiných tkáních stoupá.

Voda v České republice se nefluoriduje, to pouze tvrdí články převzaté z USA
Z výše uvedeného je patrné, že rozpětí hodnot, kdy je fluor prospěšný, se příliš neliší od dávek, kdy už je fluor toxický (k tomu je navíc nutno přičíst rozdílnou citlivost pro konkrétního jedince). V ČR a v Německu se od fluoridace pitné vody upustilo. V ČR se do vody přidával fluorid v některých oblastech cca v letech 1958 - 1993 (v době největšího rozkvětu se voda fluoridovala zhruba pro třetinu obyvatelstva). Průměrný obsah fluoridů v pitné vodě v ČR je 0,153 mg/l. Limitní hodnota fluoridů ve vodě je 1,5 mg/l. V roce 2011 existovaly v ČR pouze dva vodovody (zásobujících celkem asi 1700 obyvatel), kde hodnoty fluoridů překračovaly tuto limitní hodnotu a byla zde dočasně udělena výjimka (do hodnoty 1,8 resp. 2,0 mg/l).

Fluoridy v balené vodě
Pokud pijete balenou vodu, je pravděpodobné, že většinu fluoridů získáte ne z potravy, nýbrž právě z těchto vod (etikety vám mnohé napoví). Z hlediska obsahu fluoridů v balených vodách, jsou k pití nejvhodnější všechny pramenité (stolní) vody nebo některé vody kojenecké. Nejnižší obsah fluoridů ze všech balených vod má dle tabulky SZÚ Usmívající seToma natura a dále pak Fromin. Maximum fluoridů obsahuje Bílinská kyselka, která spadá do skupiny léčivých minerálních vod a není tedy určena k pravidelnému popíjení. Více o obsahu minerálů v balené vodě se dozvíte v článku Minerální látky a jiné ukazatele kvality balené vody - 1.díl a 2.díl.

OBSAH FLUORU V POTRAVINÁCH ve 100 g jedlého podílu (zdroj: Nährwertrechner.de):
čaj zelený, černý a maté v suchém stavu: 9,5 mg (ve 100 g nápoje: 0,115 mg)
čaj ovocný nebo bylinný v suchém stavu: 7 mg (ve 100 g nápoje: 0,115 mg)
Čajovník akumuluje fluoridy z půdy. Pokud nepojídáte čaj v suchém stavu Mrkající nebo to nepřeháníte s jeho pitím, nemusíte si dělat starosti.
spirulina v prášku: 0,92 mg
agar-agar v suchém stavu: 0,735 mg
pstruh holandský (Goldlachs) tepelně upravený: 0,69 mg
VLAŠSKÉ OŘECHY: 0,65 mg
petržel list sušený: 0,51 mg
lišky sušené: 0,499 mg
klouzek obecný sušený: 0,496 mg
sůl mořská: 0,48 mg
ryzec pravý sušený: 0,433 mg
hřib pravý sušený: 0,428 mg
cibulový prášek: 0,417 mg
cibule sušená 0,413 mg
sleď tepelně upravený: 0,407 mg
čaj - nápoj (viz výše): 0,115 mg
steak hovězí libový chlazený tepelně upravený: 0,084 mg
steak vepřový libový chlazený tepelně upravený 0,07 mg
ředkvičky: 0,07 mg
husa chlazená s kůží tepelně upravená: 0,045 mg
pšeničný chléb bílý (veka): 0,041 mg
brambory loupané tepelně upravené: 0,01 mg
pomerančový džus: 0,005 mg

Pozn.: všechny tabulky převzaté z USA (na internetu jich najdete dost) nejsou pro ČR relevantní, protože v USA se voda fluoriduje - a tudíž je v každém nápoji nebo jídle připraveném z takovéto vody zvýšený obsah tohoto prvku.

Fluor najdeme ve stopách prakticky ve všech potravinách. Většina potravin obsahuje v průměru 0,02 až 0,03 mg fluoru na 100 g, v některých ho ale najdeme víc: v rybách (zejména mořských) od 0,5 do 1,5 mg, v mléce od 0,01 do 0,02 mg. Hodně fluoru bývá v čaji. Jedna sklenice černého čaje (po 5 minutách vyluhování, přičemž s délkou louhování obsah fluoru roste) obsahuje až 0,2 mg fluoru.

Fluor se do lidského těla může dostat i ze znečištěného ovzduší (např. továrny na zpracování hliníku). Existují studie, které udávají, že v blízkosti těchto továren se obsah fluoru v tamějších rostlinách zvýšil 20-95krát! Dokonce stáda krav, která se pásla v blízkém okolí, trpěla symptomy fluorózy.

Fluoridy a zubní kaz
V lidském těle najdeme asi 2-3 g fluoru, a to zejména v kostech a zubech, v měkkých tkáních nenajdeme naopak téměř žádný fluor. Fluor se využívá k prevenci zubního kazu. Po zavedení fluoridace pitné vody v USA došlo sice k poklesu výskytu zubního kazu, ale pouze u dětí zhruba do 15 let. U dospělých toto opatření nemělo žádný efekt. Navíc, v případech, kdy už došlo k zubní fluoróze (bílé skvrny na zubech z nadbytku fluoru, viz dále), byl efekt opačný, tedy zvýšená kazivost zubů. Mimochodem, totéž potvrzuje i věta z české učebnice biochemie pro lékařské fakulty (viz literatura, str. 451): "Zatím přetrvává přidávání fluoridů nebo fluoru organicky vázaného do zubních past, s úspěšným efektem však jen u dětí."

Fluoridace soli není šťastné řešení
Pokud již někdo mermomocí fluor vyžaduje, tak lepší, než plošná fluoridace vody nebo soli (např. Alpská sůl od firmy Bad Reichenhaller nebo sůl Solné mlýny Olomouc obsahuje fluor), je místní aplikace fluoru v podobě zubních past. U dětí je však dítěti třeba vysvětlit, že zubní pasta se nepolyká. I proto obsahují dětské zubní pasty snížený obsah fluoridů. Existuje ještě jeden fakt, který mluví proti používání zubních past s fluorem: Fluor ze zubních past může ve zvýšené míře uvolňovat rtuť z amalgámových výplní! Také se uvádí spojitost s onemocněním štítné žlázy! (fluor je stejně jako jód halogenový prvek, a tudíž si tělo tyto dva prvky může "splést" a zaměnit).

Zubní pasta bez fluoru
Fluoridy ze zubních past po čase vyprchávají, proto není vhodné pro zastánce fluoridů nakupovat pasty do zásoby a dlouho je skladovat. Z hlediska možné toxicity doporučuji vypláchnout si po čištění zubů důkladně ústa vodou (což je v rozporu s tím, co nás stomatologové na lékařské fakultě učili) a určitě by stála za úvahu i náhrada fluoridované zubní pasty zubní pastou bez fluoru. Doporučuji zubní pasty Medamint od firmy Vřídlo (výborná cena i chuť: dá se koupit v prodejně Rossmann a za 100 g zaplatíte 30 Kč; obsahuje heřmánek a mátu) nebo Silix od firmy Energy, kterou jsem mívala a opět mám (cena je však poměrně vysoká). Také se někdy chystám na pěnivou pastu Samantha od firmy Vřídlo, výrobní družstvo Karlovy Vary - akorát se mi zatím nepodařilo jí sehnat. Velké plus dvou zmíněných karlovarských past je výborná cena, která je dostupná opravdu každému. Moje kamarádka si také chválí nepěnivé zubní gely Dentilit (se zeleným jílem) nebo Fytodent (s třezalkou) firmy Nobilis Tilia - nevýhodou je opět cena. Žádná ze zmíněných zubních past neobsahuje obávaný triclosan. Silix je zatím moje jednička - jak chuťově, tak hlavně "pocitově". Zubní pasty od firmy Nobilis Tilia mi příliš nechutnají, ale složení se mi líbí. Na obrázku jsou pasty seřazeny podle vzrůstající ceny.

Další zubní pasty bez fluoru včetně ceny najdete zde (str. 33): http://www.countrylife.cz/data/files/casopis-dobroty15-jaro-2016-web-258.pdf


Soda je na čištění zubů příliš agresivní
Občas (po svých zkušenostech doporučuji tak max. jednou do měsíce) můžeme zuby "přebrousit" jedlou sodou. Neměli bychom to přehánět ani s frekvencí používání ani s množstvím sody, protože jinak si velmi snadno odřete dásně (a časem i sklovinu). Špičku vlhkého kartáčku ponořte do sody a můžete začít. Výhodou čištění sodou je, že kromě neutralizace kyselého prostředí v ústech odstraní i případný (zá)pach z úst. Ne nadarmo se suchá soda sype třeba na starý koberec a po několika hodinách až dvou dnech je po zápachu. Zuby jsem měla po čištění sodou opravdu čisté, tak čisté, že zubní pastou jsem takového efektu nikdy nedocílila. Ale již brzy mě začaly zuby lehce pobolívat - a to jsem sodu použila jen každý 2. nebo 3. den v průběhu 4 týdnů! Pro svůj výborný čistící účinek by se soda dala použít před návštěvou zubaře Mrkající. Podle mě je to příliš agresivní metoda a rozhodně se nehodí k pravidelnému čištění.

Využití fluoridů v medicíně
Fluoridy se používají při léčbě osteoporózy, což je řídnutí kostí (léčba by kvůli toxicitě měla trvat maximálně 2-5 let), nelze je však využít v prevenci osteoporózy. V současné době se však odborná veřejnost k tomuto léčebnému využití staví značně skepticky a např. v USA nejsou u této diagnózy fluoridy k léčbě vůbec schváleny. Tuto léčbu popisuji záměrně dost podrobně, aby si čtenář mohl sám udělat názor, co tablety fluoridů v našich kostech (ale i v zubech) dříve dělaly.

Fluorid z tablet se z 90% vstřebá ve dvanáctníku. 50% absorbovaného fluoru se zabuduje do kosti a zbytek je vyloučen močí. Fluoridové ionty se zabudovávají do kostní hmoty (vzniká tak fluorohydroxyapatit), čímž se sníží rozpustnost kostního minerálu a zvýší jeho odolnost proti procesu odbourávání kosti.

Vedlejší účinky takové léčby osteoporózy mohou být ničivé, závisí na dávce a způsobu podání fluoridu. Kromě zmíněné fluorózy jsou to ve 20% obtíže v trávicím systému (dráždění žaludeční sliznice, nevolnost, zvracení, vředová choroba) a ve 30% bolesti dolních končetin, zejména kolem kloubů (tento vedlejší účinek postupně vymizí po vysazení léku). Méně častými nežádoucími účinky je vypadávání vlasů, tvorba kostních výrůstků, záněty nervů, degenerace centrálního nervového systému, změny v kostní dřeni, nebo snížení hladiny albuminu, což vede mj. k otokům. Fluoridy jsou podezřelé i z genotoxicity neboli poškozování naší DNA.

Kde ještě najdeme fluor?
Krom toho, že je fluor zabudován v nervovém plynu sarin (isopropyl-metyl-fosforyl-fluorid patřící do skupiny organofosfátů), vystavíme se fluoridům při používání teflonových pánví (polytetrafluoroetylen), pití grapefruitového džusu (kontaminace pesticidy), užívání léku na deprese Prozac neboli Fluoxetin (hydrochlorid fluoroxetenu), anestetik a hypnotik. Do zmíněné skupiny organofosfátů patří i některé insekticidy - např. parathion, malathion, dimethoát, fonofos (přípravky k hubení hmyzu, nejčastěji ve formě postřiku). Ale to by vydalo na celý samostatný článek a myslím, že jiní to již dostatečně a dobře popsali (např. Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.: Doba jedová).

Pozn.: zkratka DDD je doporučená denní dávka.


Literatura:
Frank Herfurth, Bernhard Lenze: Ganzheitliche Ernährungsberatung, 2014
Dunkelberg, Gebel, Hartwig: Vitamine und Spurenelemente_Bedarf, Mangel, Hypervitaminosen und Nahrungsergänzung, 2012
Miroslav Ledvina: Biochemie pro studující medicíny, Karolinum 2009
Hans-Jürgen Holtmeier: Gesunde Ernährung von Kindern und Jugendlichen, Springer 1995
Jiří Janča: Co nám chybí, nakl. Eminent
J. Schormüller: Die Bestandteile der Lebensmittel, Springer 1965
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama